Ukradený řetízek aneb Tristní stav učilišť

Učňovské vzděláváníKuchařská show Ano, šéfe! ukázala průměrné odborné učiliště jako panoptikum znuděných mladých lidí bez jasnějšího profesního cíle.

 

Třetí epizoda šesté série kuchařské show Ano, šéfe!, kterou aktuálně vysílá televize Prima, se zaměřila na odbornou přípravu nových kuchařů a kuchařek na středním odborném učilišti v Ústí nad Labem. Ukázala relativně obvyklou situaci ze současného učňovského školství, ve které se mísí znuděnost žáků s jejich nízkým zájmem o studijní obor. Když k tomu připočítáme mnohdy dramatické okolnosti v jejich osobním a rodinném životě, dá se určitá rezignace pochopit. Čtěte také: Školství zadarmo pomáhá bohatým

Pro děti směřující na odborná učiliště je tento typ vzdělávací instituce vysoce rizikový, neboť selhává v rozvíjení klíčových dovedností.

Na sociálních sítích žije vlastním životem zejména škodolibá dílčí epizoda, ve které se mladý učeň Pavel Bureš omlouvá šéfovi v podání šéfkuchaře a moderátora Ano, šéfe! Zdeňka Pohlreicha, že musí odejít z praxe a na policii podat vysvětlení ohledně zlatého řetízku, který ukradl babičce. Tvůrci z této příhody udělali tahák na daný díl. Případ se dočkal ještě krátkého rozuzlení, ve kterém stejný učeň vysvětluje, jak to doopravdy bylo. Ve slabé chvilce se Pavel Bureš svěřil, že okradl svou babičku a vzápětí nato vše popřel chatrnou báchorkou. Zřejmě se doma pochlubil, jak se Zdeňkovi přiznal a otec ho zpacifikoval. Bohužel pozdě a nyní má tento lapka pořádnou ostudu. To však není cílem tohoto příspěvku. Čtěte také: Prekariát jako nová společenská třída

Politici: Chceme více dětí na učiliště

Aktuální rétorika především levicových politiků je dostat více dětí na odborná učiliště. Jak to na nich vypadá zhruba vypadá je patrné z výše zmíněného pořadu. Argumentem veřejných činitelů je, že po nich volají podnikatelé a soukromý sektor obecně. Jenže věc má drobný háček. Kdyby o vyučené lidi byl skutečně takový zájem, který je možné vyčíst z různých politických prohlášení, měla by tomu odpovídat i struktura zaměstnanosti. V Česku má zhruba 32 procent obyvatel výúční list jako nejvyšší dosažené vzdělání. Přesto je tato skupina osob silně postižena nezaměstnaností. Čtěte také: Struktura nezaměstnanosti se v budoucnu promění

Učňák jako cesta ke zhloupnutí

Proti většímu nabírání dětí na učiliště nehovoří jen problémy s případnou budoucí nezaměstnaností. Řeč je i o samotném vzdělávání, který se projevuje tím, že na učilištích děti hloupnou. Vyučený člověk si tak během pobytu na učilišti sníží základní gramotnost (čtenářská, numerická a dovednosti řešit problémy v prostředí informačních technologií) pod úroveň žáka končící základní školu. Drobnou výjimkou je numerická gramotnost, která je u vyučeného člověka vyšší než u žáka vycházející z deváté třídy základní školy. Uvedené poznatky vyplývají z průzkumu Programme for the International Assessment of Adult Competencies (PIAAC, organizováno OECD), který mezinárodně srovnává úroveň základních gramotností.

Práce budoucnosti: Kdo se uplatní?
S rostoucí komputerizací a robotizací profesí dochází k úbytku pracovních míst. Přesto ještě celou řadu profesí stroje nezastanou.

Rozvíjení kompetencí

Řešení situace v oblasti sekundárního (středoškolského) vzdělávání již dříve představil ekonomický časopis The Economist v komentáři zamýšlející se nad situací v učňovském vzdělávání ve Spojených státech a zemích Evropské unie.

Kompetence a modulární vzdělávání mají do budoucna lépe připravit absolventy do pracovního světa.

Slabým místem učňovského vzdělávání je nízká prestiž, kterou trpí v očích široké veřejnosti. Samotné školy dávají svým absolventům do vínku hrozbu vysoké nezaměstnanosti. Zároveň potenciální zaměstnavatelé horko těžko naplňují pracovní místa určená pro vyučené. Čtěte také: Jak se co nejlépe připravit na budoucnost

Učňovské vzdělávání selhalo a je zapotřebí ho nahradit novým konceptem. Ten však překvapivě nepatří do terciárního vzdělávání (vyšší odborné, vysoké školy a univerzity), nýbrž do postsekundárního stupně. Ten by měl více vycházet z reálných požadavků zaměstnavatelů a zároveň nabalíčkovat získávání dovednosti (kompetencí) podle předem daných modulů, ze kterých si mohou zájemci libovolně vybírat. Každý modul končí certifikací. Končí doba, kdy záleželo na pouze teoretických znalostech a praxe byla upozaděna.

Líbil se vám tento článek?
Pomozte nám s jeho propagací a sdílejte ho na svém Facebooku či na jiné sociální síti, kterou používáte. Děkujeme.