reklama

Sčítání lidu 2011: Nutnost nebo zbytečnost?

redakce dne 07. 03. 2011 - 00:00

Poslední březnový víkend se rozhodne o osudech lidí na stovky let dopředu. Právě v noci z 25. na 26. března je onen rozhodný okamžik, který chce mít stát zachycen ve svých statistikách. Je sčítání lidu nutností, která zlepší životy nás všech, anebo jde jen o mrhání erárními penězi a časem lidí?

Sčítání lidu má své kořeny v 18. století. Tehdy to byl prakticky jediný způsob, jak zjistit v jeden okamžik, kde žije kolik lidí. Postupem doby bylo sčítání praktickým způsobem, jak ověřit statistiku. V rámci nulové automatizace při vytěžování dat, bylo složité zjistit i takovou jednoduchou statistiku, jako je počet zaměstnanců na určité geografické jednotce. Ze sčítacích formulářů se tak dalo jednoduše zjistit, kdo a kde bydlí, s kým, jak velký je obývaný příbytek a jestli má zaměstnání v místě bydliště, anebo musí za prací či studiem dojíždět. Zjišťování majetku tak trochu bylo šťouráním do soukromí. Statistika movitého majetku vždy ukazovala, kde se lidé v rámci jednoho státu mají lépe. Tam se poté daly třeba zvýšit daně. Sčítáním nemovitostí, jako jsou domy a pozemky, si mohl stát ověřit, jestli má podklady na katastrálních úřadech v pořádku.

Těžkosti v 17. a 18. století

Ponechme stranou matriky, ve kterých bylo relativně obtížné vyhledávat data třeba půlstoletí zpět a údaje párovat. Respektive zjistit kdo z lidí žije a kdo již zemřel. O možných přesunech obyvatel v rámci dvou panství, i přes souhlas vrchnosti, nemluvě. Komunikace mezi dvěma farnostmi, které tehdy vykonávali matriční povinnost, v raném novověku zkrátka neexistovala.

Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 je oproštěno od zjišťování majetkové struktury obyvatel. Počet ledniček, televizí, počítačů nebo mobilních telefonů se naposledy zjišťovalo před deseti lety. Letos dochází ke zjišťování dat, které nelze vyčíst z centrálních registrů a dalších databází.

Co stát ze svých databází nemůže zjistit?

Abychom získali přehled toho, co stát nemůže ze svých databází a registrů zjistit, si můžeme představit na jednoduchém příkladu. Představme si, že potřebujeme zjistit, kde bydlí a pracují lidé. V rámci mobility pracovních sil dochází k přesunům v rámci České republiky. I když je u nás mobilita za zaměstnáním nízká, oproti Západní Evropě a Spojeným státům, k ní přesto dochází. Ze současných registrů stát dokáže zjistit, kde má kdo nahlášené trvalé bydliště. Jenže v rámci práce v jiném městě nebo kraji, už nelze dohledat, jestli lidé do zaměstnání dojíždějí anebo jsou v podnájmu. Uvedením těchto informací do sčítacího archu lze zjistit přirozenou migraci obyvatel v rámci státu.

Košatější data získá Český statistický úřad, který Sčítání lidu 2011 zaštiťuje, například tím, že zjistí strukturu domácností podle počtu členů, jejich věku a rodinných svazků. Proč je sčítání lidu zejména po sociology důležité, si ukažme na dalším příkladu. V podnájemním bytě spolu bydlí dva lidé, kteří nejsou sezdaní a současně s nimi jednu domácnost obývají z jejich předchozích vztahů jejich potomci. Pro dokreslení dodejme, že oba dospělí mají trvalé bydliště tam, kde žijí jejich rodiče. Potud by to bylo jednoduché, ale nemusí být. Byt, ve kterém žijí, patří babičce jednoho jejich známého. Stará paní však žije v domově důchodců anebo třeba u svých dětí. V běžných statistikách se tento stav nedá nijak zjistit. Pro zamotání celého příkladu dále uveďme, že oba dospělí jsou živnostníci, kteří podnikají na základě živnostenského listu a mají provozovny navázané na trvalé bydliště. V místě svého trvalého bydliště platí i daně finančnímu úřadu. Tudíž nikde o nich není další záznam, že by pracovali v jiném městě. Tyto informace se dají při troše dobré vůle zjistit u zaměstnanců, u kterých sociální a zdravotní pojištění a daně platí jejich zaměstnavatel, ale ne u osob samostatně výdělečně činných, které mohou migrovat po celém území republiky.

Stát a registry

Stát spravuje rozsáhlé databáze a registry o svých občanech. Odpůrci sčítání obyvatel namítají, že stát může potřebné informace zjistit ze svých databází. To je sice pravda, ale jen polovičatá. Největším nepřítelem pro vytěžování potřebných dat jsou struktury databází, které mezi sebou zřejmě nejsou propojené. Často může jít i o různé systémové platformy, které spolu nekomunikují. Navíc propojení těchto dosud jednotlivých agend do jednoho místa by mohlo znamenat ohrožení těchto údajů.

Určitým omezením, i když ne zcela velikým, je zákon na ochranu osobních dat. Vláda může navrhnout určitý „oslí můstek“, díky kterého bude možné zpracovávat a analyzovat potřebná data. Dokonce i úprava a sjednocování jednotlivých databází a dalších registrů je možná, tedy když odhlédneme od časových a finančních hledisek.

Se získáním přístupu do všech registrů stát získá jen tvrdá data jako je struktura podle věku, trvalého bydliště, dosaženého vzdělání nebo zaměstnání. Tyto údaje jsou v současné době k dispozici. Například počet nezaměstnaných podle jednotlivých obcí nebo přehled lidí s dosažením určitého stupně vzdělání. Stát už nezjistí, jestli mladí lidé dávají přednost bydlení v jednom větším bytě, anebo žijí u svých rodičů.

Bojkotovat sčítání se nemusí vyplatit

Připravované sčítání lidí je tak v dnešní době souhrnem „měkkých“ dat. Stát má navíc právo vědět, jak jeho obyvatelé žijí. Argumenty odpůrců sčítání obyvatel, že stát vyhodí 2,5 miliardy korun popřípadě, že státní úředníci nemají co dělat, jsou irelevantní. Internetem se rovněž šíří i švejkovské návody, jak patřičné sčítací formuláře vyplnit. V tomto okamžiku se však stáváte potenciálním donátorem veřejných rozpočtů. Mějte však na paměti, že sčítání není zase až tak anonymní, jak se na první pohled zdá. Anonymizaci dat, která po určité době proběhne, předchází kontrola sčítacích archů a v případě zjištění nedostatků z nich stát vyvodí patřičné závěry. Nelze se ani spoléhat na to, že jde o přestupek, jehož přešetření je v kompetencích obecních úřadů, které nebudou zbytečně zatěžovat lidi pokutami. Úřady mohou postupovat podle patřičného zákona a každého „kašpárka“ bez diskuse pokutovat. Veřejné rozpočty prošly nedávno odtučňovací kůrou. Dodatečné příjmy z kapes daňových poplatníků, kteří se rozhodli jít proti proudu a sčítání se nezúčastňovat, přijdou vyschlým obecním pokladnám vhod.