Osudové selhání myšlení jednotlivců i davů. Hoaxům finančního rázu neznalý či málo informovaný jedinec nemá problém uvěřit.
Hojně rozšířené mýty finančního charakteru mají na život lidí mnohdy fatální důsledky. Část je tvořena historkami typu urban legends a jsou na hranici uvěřitelnosti. Jiné legendy jsou natolik pomýlené, že by jim nemělo být příliš těžké uvěřit. Přesto se najdou tací, kteří tyto příběhy hltají. Jenže co se jeví pro někoho neuvěřitelně, může být pro jiného pravdou pravdoucí.
Přinášíme několik nebezpečných myšlenkových memů které část populace považuje za pravdivé. Živnou půdou je často bezbřehá důvěra v autority, nízká finanční gramotnost a v neposlední řadě obyčejná lidská naivita. Předkládaný výčet není a nemůže být kompletní a ani s nedává za cíl uspokojivě vysvětlit popisované jevy.
Menšinám je hej
Sociálně vyloučeným skupinám obyvatel je podle relativně početné masy našich vzorných spoluobčanů dobře. Stát jim pravidelně posílá sociální dávky a nemotivuje tak své občany k pracovním aktivitám. Alespoň těm legálním. Druhou stranou mince je, že lidé na samém okraji společnosti nemají takřka žádnou šanci dostat se do většinového proudu a prožít svůj život jinak, než na hranici samotné existence. Čtěte také: Prekariát jako nová společenská třída
Cizinci nám kradou práci
Dalším hojně rozšířeným myšlenkovým nešvarem je údajně přilišně otevřený pracovní trh, který bere rodilým Čechům práci a dává ji zahraničním pracovníkům. Přehlíženým faktem zůstává, že jde často o nekvalifikovanou, těžkou manuální práci, kterou cizinci vykonávají.
Na blahobyt společnosti se dá nahlížet i optikou toho, že domorodé obyvatelstvo nebude vykonávat určitý typ prací. Těžká, časově náročná a namáhavá práce nevoní nikomu, hlavně v okamžiku, kdy se zhruba stejný příjem dá získat od státu v podobě sociálních dávek. Zůstává tak neodpracovaná určitý objem činností, které se samy od sebe neudělají. Firmy a jejich náboráři se proto poohlížejí po pracovnících z méně bohatších zemí, které při migraci neodradí pro ně neznámá vzdálená země. Cílem je získat finanční prostředky a případně zajistit svou rodinu, kterou nechali ve své domovině. Čtěte také: Přínosy minimální mzdy jsou sporné
Stát se o mě (ne)postará
Nebezpečnou loterií do budoucnosti je bezbřehá důvěra anebo naopak nedůvěra ve stát. Aktálně platí, že český sociální systém, je dobře fungující stroj, který dokáže svým občanům pomoci v nouzi. Tábor škarohlídů zastává názor, že se na stát nemohou v ničem spolehnout a ani nechtějí. Tato nedůvěra silně rezonuje zejména v důchodové problematice, kde je část populace značně skeptická ve svou a společnou budoucnost. Zároveň se dopouští fatální chyby, kdy se s ohledem na předpokládanou absenci roli státu na svoji budoucnost nikterak nepřipravují.
Zahrajem si na burze
Investování je pro řadu laiků a pseudoinvestorů pojímaná jako hra než sofistikovaná činnost za účelem vytvoření dostatečných finančních rezerv. Představy „hráčů“ se zaměřují pouze na stavy, kdy vezmou předem danou částku a tu vrhnou bez jakékoli znalosti souvislostí na kapitálový trh. Nepřipouští si vůbec myšlenku, že by investování mohlo být důsledkem sofistikovaných analýz a kvalitní přípravy s cílem minimalizace rizik. Čtěte také: Kolik peněz získáte z „malé“ a „velké“ investice?
Jakmile na kapitálový trh umístí část svých úspor, čekají co se s nimi stane. Jejich cílem je co nejvíce vydělat, avšak neví kolik a nemají výstupní limity, natož promyšlenou strategii.