Práce v začínajících firmách sebevědomých zakladatelů a štědře podpořených penězi investorů má i svá negativa.
Vznikají a rostou. Jen to nejsou houby po dešti, nýbrž start-upy. Jde o malé firmičky, často vzniklé v garáži nebo v obývacím pokoji, jejichž majitelé našli díru na trhu a snaží se ji zaplnit. Přitom jejich zakladatelé sní o raketovém růstu a miliardových exitech. Příběhy se šťastným koncem plní média.
Nejčastější konec kdysi nadějných jednorožců, jak se v USA říká firmám s miliardovou hodnotou, je v likvidaci firmy. Majitelé zkouší štěstěnu v jiném projektu. Případně se nechávají najímat jako kontraktoři, anebo míří do velkých korporací na dobře placená místa coby salaritní zaměstnanci. Pro juniorní zaměstnance představují dobrý a široký rozvoj pracovních dovedností, pro zkušenější pracovníky jsou skrytou pastí. Nejlepší pozici ve start-upech mají veskrze jejich majitelé a nejužší management. Seniornější zaměstnanci se vstupu do start-upu vesměs obloukem vyhnou.
Čtenářky a čtenáři finančnímu serveru investia.cz nám na redakční e-mail během letošního jara poslali plno zkušeností s prací ve start-upech. Nejzajímavější z nich jsme vybrali, redakčně zpracovali a nyní se s nimi podělíme i s vámi.
Máte finanční rezervu?
Čtenář Tomáš z Prahy před lety narazil na pracovní nabídku online performance specialisty. Náplní práce byla správa reklamy ve vyhledávačích, sociálních sítích a částečně i ve zbožových srovnávačích.
Čtěte také: Dnes za reference, zítra zaplatíme. Možná
Pohovor probíhal v příjemném duchu. Tomáš měl tehdy za sebou mnohaletou praxi v oboru. Nebyl začátečník ani pilný studentík, který se digitálu věnoval při škole. Přesto ho otázka jeho budoucího nadřízeného nemile překvapila. Zeptal se ho, zda má finanční rezervu, ze které by žil po dobu, než se dostane start-up do výdělečné fáze. Tomášovi pak vyjevil mzdové podmínky, které byly více než tristní – první rok práce na dohodu o provedení práce v ekvivalentu minimální mzdy. Případně na IČO, jak jen si bude přát.
Tehdy Tomáš neměl tolik drzosti, aby se nabídce vysmál a na patě otočil a šel. Jen ji odmítl a odešel.
20 dnů dovolené
Dlouhodobým trendem většiny zaměstnavatelů je dostatečně dlouhá doba dovolené. Ze zákona musí činit nejméně 20 pracovních dnů, řada zaměstnavatelů nabízí týden dovolené navíc, případně pár dnů indispozičního volna, tzv. sick days.
Jaké bylo překvapení pro naše čtenáře Michala, Evu a Jiřího, kteří nám poslali shodný popis ohledně dovolené. V pracovním inzerátu se volno tvářilo jako týden navíc, avšak po přečtení pracovní smlouvy zjistili, že k týdnu dovolené se dostanou až po odpracovaném prvním roce. Případně za každé odpracované dva roky jim vznikne den dovolené navíc. Za deset let získají týden dovolené navíc. Škoda času i práce.
Standardem je pět týdnů dovolené a pár dnů indispozičního volna ročně navíc. Výjimkou nebývá ani den pro dobrovolnické aktivity.
Zdvižení obočí vyvolává práce pro korporaci nebo středně velkého a etablovaného zaměstnavatele, kteří nabízí pouze základní rozsah dovolené. Žádné její navýšení po zkušební době nebo po roce práce.
Volná firemní kultura, ale…
Třetím postřehem je ten od Aleny z Prahy. Krátce pracovala v bláznivém startupu, který se chvástal volnou firemní kulturou. Když však přišla první den do zaměstnání, byla svou budoucí nadřízenou zpražena, proč není oblečená podle jejich dress code. Jen pro obrázek – muži na sobě v oné firmě museli být oblečení do obleku, ženy pak do šatů nebo halenky se sukní. Nepřípustné byly taktéž koktejlky, holá ramena, šňůrková ramínka a podpatky vysoké nad 11 centimetrů.
Čtěte také: Jak vypadá dobré pracovní místo?
Alena vydržela u téhož zaměstnavatele přesně tři měsíce. Na konci zkušební doby odešla do jiné práce, kterou si mezitím našla. Mimochodem v ní nebyl dress code tak bizardní a zároveň získala pět týdnů dovolené jako základ při nástupu.