Realitní makléři mají v rukávu plno historek o svých klientech. Přinášíme další příběhy, které jsou do určité míry k popukání.
Po kladné odezvě minulého dílu Klientů realitních makléřů přinášíme další dvě epizody, které se odehrály v tuzemsku. První líčí tradiční příběh o tom, jak se mohou někteří majitelé bytů chovat ke svým nájemníkům, druhý se pak zaměřuje na to, co se stane, když si realitní makléř hraje na klienta toužícího koupit byt. Stejně jako v minulém díle nebudeme ani nyní prozrazovat totožnost makléřů a to ani náznakem.
Zvrhlý majitel reality
Realitní makléřku oslovil klient s tím, že do jednoho z bytů ve svém domě hledá nájemníky. Nyní hledal někoho, kdo obydlí byt hned vedle jeho. V domě rovněž bydlel.
Kladl makléřce na srdce, že chce do sousedního bytu pouze mladý pár, jinak nemá zájem. Aby se mu zavděčila, přivedla hned několik mladých párů. To proto, aby si zvýšila šanci na obchod a zároveň si pan bytný mohl vybrat takovou dvojici, která se mu bude líbit. Netradiční požadavek byl vykoupen nízkým nájemným. Pronajmout byt tak nebyl problém a majitel bytového domu si vybral takový milenecký pár, který mu vyhovoval.
Noví nájemníci se záhy nastěhovali a idylka by trvala dál, kdyby jednou nepotřebal mladý muž z oné dvojice něco bytnému. Šel za ním do bytu, avšak vstoupil do místnosti, kam neměl. Respektive se dostal do pokoje, který těsně sousedil s ložnicí vedlejšího bytu. Vestavným zrcadlem viděl ložnici a postel, ve které spával s přítelkyní. A nejen spávali. Majitel domu byl prachsprostý zvrhlý šmírák, který se na mladou dvojici díval zřejmě nejraději v intimních situacích.
Makléř mystery shopperem
Jinému makléři se přihodilo, že mu volala kamarádka, že má možnost koupit byt. Chtěla po něm pomoc ve výběru a zároveň ho požádala, jestli by jí nedělal garde. Trochu se obávala, že když přijde sama, může snáze podléhnout nekalostem realitních makléřů. Mírně to připomíná kozla zahradníka, ale v ojedinělých případech se může tato metoda osvědčit. Makléře „amanta“ ze všeho nejvíce překvapil mnohdy laxní přístup jeho kolegů. Povytažení obočí pro něho bylo už jen to, že z deseti nepřijatých hovorů, kdy se jeho kamarádka pokoušela dovolat makléřům, se ozval pouze jediný realitní agent. Nakonec si domluvili tři prohlídky. Kvalita jednotlivých makléřů se výrazně lišila.
První pokusnou osobou byla mladá makléřka, která o prodávané nemovitosti věděla první poslední. Znala veškeré informace, jenž souvisely s bytem, tak i s lokalitou, v níž se nacházel. Dokázala zodpovědět téměř veškeré dotazy. Druhou pokusnou ovečkou byl makléř, který v realitním byznysu pracoval necelých deset let. I přesto, že šlo o sympatického muže ve středních letech, měl katastrofální nedostaky v základních pojmech jako je přesný popis popisu prodeje bytu a vkladu do katastru nemovitostí. Případně neznal pojem fond oprav apod.
Třetí setkání bylo doslova hororové. Na schůzku s desetiminutovým zpožděním dorazil realitní makléř, který ani nevěděl, v jakém poschodí se nachází prodávaný byt. Nikdy v něm nebyl a neměl tudíž ponětí o tom, jak to v něm vypadá. Od majitele bytu si nechal poslat pouze fotografie, do kterých se zřejmě moc dlouho nedíval. Základní informace jako je velikost bytu, dispozice místností, výše poplatků nebo jestli je u bytu sklep či půda, případně na něm nevězí zástava pro něj byly zcela neznámé. Pomyslnou korunu tomu nasadil, když se zmínil o bankomatu na rohu a je tak možné zaplatit zálohu v případě, že se byt líbil. Čistou náhodou měl v autě rezervační smlouvy...