Nepracovat a přesto pobírat peníze. Tak nějak by mohl fungovat základní příjem. Ten by získal každý plnoletý člověk.
Proměna pracovního trhu s sebou přináší i nové výzvy, které je potřeba řešit. Mězi ně patří nutnost vyřešit budoucí vysokou nezaměstnanost. Ta bude mít částečně jiné pozadí než je tomu dnes. Paradoxně lidé přijdou o práci vinou automatizace a komputerizace. Ocitnou se ve stejném postavení, jako dělníci v textilních manufakturách před dvě stě lety. Čtěte také: Trend budoucnosti: Práce seniorů v důchodu
Věc má však více přívětivějších stránek než negativních. Lidstvo jako celek poskočí a zlepší se mu kvalita života. Členové společnosti budou mít navíc příležitost dělat něco jiného, že chodit do práce a osm hodin zde pracovat. Budou moci projevit iniciativu a získat volnost. Tu mohou získat tím, že jim stát každým měsícem zaplatí určitou částku, kterou pokryjí své životní náklady.
Státem zaručený základní příjem
Nabízí se klíčová otázka, zda zavést základní příjem. Na ten by měl nárok občan starší 18 let. Kdyby každý plnoletý Čech získal sedm tisíc korun měsíčně, stát by ročně musel přerozdělit 700 miliard korun, což je aktuálně asi polovina státního rozpočtu. Nárok na základní příjem by měl každý. Levicově znějící rétorika má i pravicový rozměr. Dokáže vytvořit potenciál k vymýcení patologických neduhů, které doprovázejí aktuální společnost na denní bázi. Čtěte také: Přínosy minimální mzdy jsou sporné
V Česku jsou oproti Západu, nejčastěji Německu, Dánsku a Francii, podfinancované sociální a zdravotní služby. Řešením je přesenutí části ekonomicky aktivní populace směrem do péče o potřebné, ke kterým patří nejen senioři, nýbrž i sociálně slabí a etnické menšiny. Řada lidí by se tak mohla angažovat v opomíjených sociálních službách na plný úvazek. Už třeba jen tím, že by pečovali o své staré rodiče. Ve Švédsku je běžné, že tamní obyvatelé mají pracovní smlouvu s příslušným úřadem, kterým jim vyplácí mzdu a zároveň kontroluje kvalitu odvedené práce.
Výše uvedené má vliv i na stárnutí populace. Zatímco ve Spojených státech se o stárnoucí Američany postará privátní sektor, který najme pečovatele z celého světa, u nás bude s největší pravděpodobností zajišťovat tyto výkony stát.
Myšlenka jistého příjmu byla jeden čas tématem občanských demokratů. Ti propagovali myšlenku státem zaručeného příjmu, který činil šest tisíc korun měsíčně. Tato suma by nahradila ostatní sociální dávky vyjma příspěvků na děti.
„Nulová“ nezaměstnanost
Základní příjem by s největší pravděpodobností snížil nezaměstnanost. Ze statistik by vypadli dlouhodobě nezaměstnaní. Pro ně by bylo výhodnější pobírat základní příjem a případně se pokoušet o nahodilé pracovní aktivity. Pohroma by to však byla pro pracovní trh. Z něho by zmizeli zejména lidé mající nejnižší příjmy. Profil takovéto osoby se dá shrnout jako člověk s nízkým dosaženým vzděláním vykonávající nekvalifikovanou, avšak zároveň potřebnou práci.
Tři negativa
Myšlenkové řešení základního příjmu naráží na tři otázky, které se zatím nepodařilo uspokojivě vyřešit.
Proč nutit část populace i nadále pracovat a proč jiným dát možnost zahálky?
Kde sehnat pracovníky na nekvalifikovanou práci?
Kdo zaplatí vysoké náklady?
První otázka je spíše řečnická a lidé by časem k přijatelnému řešení došli. Druhá a třetí otázka jsou o to více palčivější.
Účet za základní příjem leží v kombinaci lepšího výběru daní, především DPH, zavedením progresivního zdanění a daňové penalizace bezdětných oproti těm, kteří mají potomky. Čtěte také: Práce budoucnosti: Kdo se uplatní?
Budoucnost tak kromě blahobytu zřejmě přinese i nutnost hledání řešení, co udělat s kritickou masou obyvatel, kteří kvůli pokroku zůstanou bez práce.