Řada lidí si myslí, že jedinou správnou možností, jak přijít k penězům je pracovat v zaměstnaneckém poměru. Jenže dělat něco, co vám nařizuje váš nadřízený nemusí být pro někoho to pravé ořechové.
Rozdíl mezi zaměstnancem a živnostníkem je veliký. Zatímco zaměstnanec se nemusí starat o nic jiného, než o svou práci, živnostník musí řešit daleko více záležitostí. Na jednu stranu by se mohlo zdát, že zaměstnání je pro líné lidi, avšak opak je pravdou. Abyste splnili požadavky zaměstnavatele, musíte často pracovat přes čas, o víkendech a svátcích. Živnostníkovi toto všechno odpadá. I když hodně záleží na tom, čemu se věnuje a jestli není workoholik. Čtěte více: Co se státním zaměstnancům nelíbí na snižování odměn?
Pracovat na sebe jako živnostník neboli osoba samostatně výdělečně činná není pro každého. Být na volné noze, jak se freelancerům někdy říká, vyžaduje plno vnitřní disciplíny. Stanovit si na každý den určitý objem práce a poté ji i splnit není vhodné pro lidi, kteří nepracují bez přísného dohledu šéfa.
Aby živnostníci přežili, musí vyřešit několik klíčových věcí. Kromě samotné práce, je to i finanční ocenění jejich úsilí a shánění zakázek. Toto řadový zaměstnanec nedokáže pochopit, neboť ho zajímá jen /prace-a-davky/mzda-a-platmzda nebo plat, za který pracuje a ani o chlup víc. Čtěte více: Nezaměstnanost: Počty nezaměstnaných a růst nových pracovních míst
Ocenění práce
V klasickém zaměstnání stačí, když se zaměstnanec spokojí se mzdou/platem, jenž mu nabídne jeho zaměstnavatel. V podnikání není nikdy dopředu jasné, jaký bude váš příjem. Vše závisí na trhu. I při vaší sebelepší vůli nepracovat zbytečně za málo peněz, často závisí na zaplacené zakázce vaše existence podnikatele. Proto živnostníci nedodržují svůj sazebník. Zatímco by se zaměstnanci bouřili, že jim zaměstnavatel libovolně snižuje a zvyšuje odměnu za vykonanou práci, u osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) je tato situace obvyklá. Čtěte více: Jak pracujeme aneb Průměrná mzda v Česku
Dovolená, nemocenská, důchod
Výhody zaměstnaneckého poměru lze poznat na vyplácených sociálních dávkách, jako je nemocenská nebo důchod. U OSVČ je tato „sociální“ jistota zanedbatelná. Nejvíce je to vidět na dovolené. Zaměstnanci dostávají určitou náhradu ze mzdy. Dovolená tak lidi s pracovní smlouvou zajímá jen co do počtu volných dní, živnostníci něco jako dovolenou nemají a pokud si dopřejí volno, rekreují se bezplatně.
Zamaskovaný zaměstnanec: Švarc systém
Výjimku představují lidé pracující jako OSVČ, ale jejich práce odpovídá zaměstnaneckému poměru. Tato podobnost je o to viditelnější, když dochází na pracoviště každý den. Případně jim firma, u které pracují, platí dovolenou podle předem domluvených pravidel. V praxi se tomu říká švarc systém podle podnikatele Švarce, který si na začátku 90. let minulého století všiml, že odvody za zaměstnance, které platí zaměstnavatel jsou v případě živnostníků nulové. Právě snaha ušetřit za povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění je hlavním důvodem práce na živnostenský list. Čtěte více: Klady a zápory práce z domova