Miminální mzda ochraňuje nejzranitelnější na pracovním trhu, aby za svou práci byly patřičně odměněni. Nízká mzda má svá úskalí.
Největším problémem je, aby minimální mzda nebyla nižší než sociální dávky, na které mohou lidé dosáhnout. Respektive minimální mzda by měla být vyšší než pomoc státu. Zároveň by minimální mzda měla být v takové výši, aby pracujícím zajišťovala pokud možno snesitelné přežívání. Čtěte také: Minimální mzda se od roku 2015 zvýší
Aktuální výše průměrné mzdy je 8500 korun hrubého, což činí 50,60 koruny na hodinu. Průměrná hrubá mzda je přitom trojnásobně vyšší. Mzdový medián, tedy číslo, které dělí pracující na dvě poloviny se nachází lehce přes 20 tisíc hrubého. Lze tak říci, že mzdu mezi 8500 až 20 tisíc korun hrubého má polovina zaměstnanců, mzdu mezi 20 až průměrnou mzdou, pak zhruba 10 až 15 procent a průměrnou mzdu a vyšší pobírá okolo 35 procent ekonomicky aktivních osob. Čtěte také: Práce budoucnosti: Kdo se uplatní?
Výše minimální mzdy
Minimální mzda v tuzemském hospodářství činí 34,4 procenta průměrné hrubé mzdy. Ze zemí Evropské unie ji má podle Eurostatu nižší ještě Rumunsko, jehož poměr minimální vs průměrná mzda činí 34,6 procenta.
Naopak minimální mzda stanovená jako 50 procent té průměrné je v bohatých zemích jako jsou Belgie, Francie, Lucembursko nebo Nizozemsko. Podobně jako západní země jsou na tom zhruba stejně například v Litvě nebo na Slovinsku. Ze zahraničních zemí minimální mzdu mají silně kapitalistické Spojené státy, Japonsko, Kanada nebo Austrálie.
Zajímavé je, že Německo, Dánsko, Finsko či Švédsko institutu minimální mzdy nevyužívají, ačkoliv tyto země disponují přívětivou sociální politikou. Čtěte také: Minimální mzda a její vlivy na podnikání
Hodnota práce
Hodnota měsíční práce na plný úvazek pro nekvalifikované pracovníky je stanovena na 8500 korun. V některých případech tomu vykonávaná práce nemusí odpovídat a její hodnota je nižší, než je stanovena jako minimální. Do této kategorie patří lidé, kteří jsou nekvalifikovaní a mladí, čili bez odpovídajících pracovních zkušeností jako jsou třeba absolventi. Zhruba 55 500 osob v České republice pobírá minimální mzdu, což je zhruba přes jedno procento všech zaměstnaných osob. Přibližně dvě procenta osob pobírá mzdu vyšší než sto tisíc korun měsíčně.
Nezaměstnaný zaměstnanec
Existují hraniční případy zaměstnanců, kteří raději dobrovolně volí nezaměstnanost a následné pobírání sociálních dávek. Roli v tomto relativně racionálním chování má určitá pohodlnost – proč pracovat osm hodin denně a dostat stejně peněz, jako od státu a přitom neudělat nic? Navíc se zde nabízí příležitost pro příležitostné a náhodné zaměstnání, které přináší nezaměstnanému další příjem. Neméně častým argumentem může být vnímání úsilí, které neodpovídá nízké mzdě. Případně ztížené pracovní podmínky. Čtěte také: Tuzemský trh práce má nevyužité rezervy
Druhý pohled na stejnou problematiku je, že zvýšení minimální mzdy, například na polovinu té průměrné, by ulehčilo státu, který by nemusel platit tolik sociálních dávek. V ekonomice pobírá řada osob mzdu, která neodpovídá jejich schopnostem a jsou v podstatě přeplácení. Zaměsntavatelé jsou v mnoha podobných případech rádi, když danou práci někdo dělá, byť by ji oni ocenili níže, než kolik činí aktuální výše minimální mzdy. Čtěte také: Proč se Češi neradi stěhují za prací