Drobní vlastníci zemědělských pozemků řeší dilema, jestli své polnosti prodat, držet anebo na nich začít hospodařit.
V České republice jsou zhruba dva miliony drobných vlastníků půdy, kteří vlastní průměrně čtyři hektary. Drobného vlastníka provázejí při držbě pozemků spíše těžkosti. Čtěte také: Pachtovné a přijaté úroky: Shodné pojmy, rozdílné zdanění
Výnosy z pachty nejsou v mnoha případech nikterak lukrativní. Vlastníků půdy je mnoho, drží malé výměry a nemají vůči zemědělským družstvům nebo velkým statkářům příliš silnou vyjednávací pozici. Naděje na scelení do větších celků rovněž u drtivé většiny majitelů nehrozí, stejně tak ani případná zemědělská výroba, jedno zda-li je rostlinného, masného či smíšeného charakteru.
Za těchto okolností nemají drobní vlastníci půdy příliš možností, jak naloží s majetkem předků. V horší situaci jsou majitelé polností držící výměry v nižších desítkách hektarů. Nejde sice o žádné velké grunty, avšak jako výchozí stav pro rurální činnost mají neporovnatelně lepší startovní pozici než majitelé s pár hektary. Čtěte také: Jak začít podnikat v pěti snadných krocích
Běžný nájem za hektar pole se v Česku pohybuje odhadem mezi 500 až 2000 korunami za hektar. Hospodařící subjekt získá za každý obdělávaný hektar na dotacích zhruba pět tisíc korun.
Prodej nebo pachta?
Průměrný vlastník zemědělských pozemků má několik možností, jak se svým majetkem naložit. Může začít půdu obdělávat, případně se jí snažit co nejvýhodněji propachtovat pachtýři. Poslední možností je se zbavit tohoto aktiva a peníze zainvestovat.
Při běžné pachtě ve výši jednoho procenta z úřední hodnoty pozemku stanovené podle bonity polnosti se tato možnost jeví jako snazší, především při možném získání několikanásobně vyššího výnosu z držby jiného aktiva, třeba z akcií.
Proti však hraje do morku kostí zarytý zvyk neprodávat půdu. Nejednomu majiteli polnosti hlodá ve skrytu duše červík pochybností, kam až může cena půdy vystoupat. Běžná cena průměrně bonitní půdy se aktuálně pohybuje okolo deseti korun za metr čtvereční.
Cenová bublina
V posledních dvou dekádách cena půdy rostla. Budeme-li vycházet z minulosti, mohou si vlastníci půdy slibovat další nárůsty její hodnoty. Jenže při zapojení standardní investiční poučky, že minulé výnosy nejsou zárukou těch budoucích, začíná vše notně blednout. Stejně tak při zhoršování životního prostředí a setrvalé snižování kvality půdy. Ta je způsobena nehospodárným využíváním plodin a také jejím obhospodařováním těžkými zemědělskými stroji, které přispívají k půdní erozi a tím pádem ke snižování produktivity. Čtěte také: Zemědělská půda přitahuje investory
Na druhou stranu se rozloha využitelné orné půdy vhodné k obdělávání snižuje. To spolu s její snižující se bonitou (kvalitou) má za následek růst ceny. Neplatí to však absolutně. Již nyní je část půdního fondu neúrodná a s nevalnou vyhlídkou na oživení plodnosti. Je třeba se mít i na pozoru z případné cenové bubliny, která splaskne pokaždé, když je nějaké aktivum příliš protežované a při investicích do něho se nehledí na základní ukazatele.